2 – 8 srpna HAVÍŘOV

SO 2.8. Cesta na Moravu. Zastávka v Bludově, kde byla zapomenutá bunda Violety. Je to dětské hřiště se samoobslužným bufáčkem. Zajímavé je, že opravdu všichni platí. Buď kartou, nebo QR kódem, nebo hotově do prasátka. Pro děti je to krásně udělané hřiště. Malé květinářství, malá cukrárna, … pro dětskou fantazii a hry skvělé prostředí.

Pokračovali jsme dál a ještě navštívili mlýn Weselský. Obrovský šesti patrový mlýn. Majitel vypadal jako opravdový mlynář. Vousatý starší svérázný pán.

Po dosažení cíle v Havířově jsme se ubytovali a jeli na nákup do Kauflandu. Ubytování je ve dvou samostatných garsonkách s kuchyňkou. Čisté, útulné praktické. Jediným problémem jsou spolubydlící – mravenci. U nás jich mnoho nebylo, ale ve vedlejším ano. Ale v podstatě jsme spokojení.

NE 3.8. Linhartovy. To byl cíl dne. Popravdě jsem se o kastelána pana Hrubého hodně bála. Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že letos končí. Asi už nikdy nebudou Linhartovy co bývaly. Duši mu vtiskl právě pan Hrubý. Srdcař, který zámek vydupal z ničeho, stálo ho to rodinu, nemalé finance a nervy. PO smrti svého bratra, dvojčete si uvědomil, že tak nechce skončit.

Z Linhartov jsme zamířili do Opavy, kde jsme se najedli v Kozlovně mezi tržnicemi. V podstatě jsme si pochutnali. Opava je v neděli naprosto vylidněná, pustá a prázdná. Nicméně odtamtud jsme pokračovali k Hradci nad Moravicí. Mladé a zdatné nohy vystoupali na věže a hradby. Bílého i Červeného zámku. Já fotila zezdola v pohodlí kavárenské židle. Odtamtud jsme ještě zamířili do Raduně. Já byla 14 dní předtím i na zámku. Tentokrát jsme ale prošli jen podhradí a park, prošli jsme se kolem rybníka. I tak to stálo za to. Zámek i info bylo již zavřené i když otevírací doba byla jiná. Ale co naděláme.

PO 4.8. Havířovské Info, při jehož hledání jsme se pozdravila se sestrami u stojánků. Je to vždy příjemné setkání. Po přejezdu do Ostravy jsme s Luckou měly domluvenou návštěvu mých milovaných Molett. Strávily jsme tam s Bohunkou hodinku výběrem a úpravami oblečení. Je úžasná a její  práce si moc vážím. Po té jsme se vydali do ZOO. To bylo velké zklamání. Rozhodně bych to nenazývala ZOO. Spíš dětský park. Všude hřiště a stánky s občerstvením a … KUŘÁCKÉ KOUTKY. Něco nevídaného. Okolí výběhů a klecí bylo neupravené a zarostlé, stejně tak výběhy. Zvířat bych řekla bylo méně než kuřáckých koutků. Poměrně znechuceně jsme návštěvu brzy ukončili. Zvířat jsme totiž viděli dost málo.

ÚT 5.8.Velký výlet do Dolní oblasti Vítkovic. Vysoké pece. Bylo to opravdu hodně zajímavé. Kromě toho, že jsem zvládla jít nahoru i dolu ač technická památka, zaujala mě. Vždy jsem viděla ocelárny jen z tramvaje nebo auta, ale vidět vše zblízka, prohlídnout si to a představit si těch 40.000 zaměstnanců, co přišlo o práci uzavřením oceláren a dolů bylo hodně emotivní.  Když jsme se vraceli vrátit helmy, narazila jsem na redaktora a kamaráda Romana s jeho synem Tobíkem. V Praze se nesejdeme, ale najdem se v Ostravě u vysokých pecí. Pozdní oběd ve „Veronice“ jsem si neodpustila. Můj milovaný původní hotel na Mírovém náměstí, jen tči stanice od sjezdové haly. (teď jsem se posunula dál-bydlím přímo proti hale)

ST 6.8. Prvním cílem byl Dinopark. Nutno říci, že na rozdíl od ZOO jsme odcházeli nadšení. Park je rozlehlý, upravený, propracovaný, udržovaný. Promyšlený je i okruh Dinoexpresem. Řidič měl navlečené na ruce vejce s právě vyvinutým donosauříkem. Ještě během cesty přinesl krabici s dalším mládětem masožravé „potvory“. Zkrátka tam jsme neměli šanci se nudit. Bylo stále na co koukat a obdivovat. Když už jsme projížděli Ostravou, navštívili jsme ještě muzeum hraček. Nebyl to největší prostor, ale s Petrem i Luckou jsme se rozněžnili      u vzpomínek. Byl to krásný návrat do minulosti.

Při jedné této cestě nám před auto skočila srnka. Petr stihl zabrzdit a jeho ruka automaticky vystřelila je mě, aby mě zachytil. (i když jsem měla pásy) toto gesto mě dojalo. Nic se nestalo, ale pís mi opět hnul ramene, takže mě ho můj masér zase musel dávat dohromady.

ČT 7.8. Nejnáročnější a nejvzdálenější výlet : Stezka v oblacích na Dolní Moravě. Nejdříve Lanovka, pak stoupání do korun. Musím se pochválit, vylezla jsem bez jednoho patra až nahoru. Bylo to příjemné stoupání. Pozvolné. Hned vedle startu lanovky je Mamutíkov. Obrovské hřiště pro děti. Vodní mlýny, prolejzačky, Tam jsme mohli konečně Johanku vypustit a na chvíli se jí zbavit. Plavila se tam na voru, a zabavila se na dvě hodinky. Při cestě zpět jsme se zastavili v dělostřelecké tvrzi Hůrka. Já si netroufla jít dovnitř. Moc schodů. Lucinka to jediná prošla celé. Johana neposlechla a neoblékla se, takže se museli s Petrem po 20 minutách vrátit. Klepala se zimou.

PÁ 8.8. Český Těšín a přechod hranic do Polska. Ale jen krátká zastávka. Namířeno jsme měli do Hukvald. Hukvaldy – zřícenina na vysokém kopci, kam jsem nešla. Lucinka tam vylezla, ale zpět jela po zadku. Tak těžká cesta to byla. Já mezitím zachraňovala kotě, co se motalo na hlavní silnici. Nosila jsme ho v náručí, protože mi bylo jasné, že když ho dám na zem, skončí dřív nebo později pod koly nějakého auta. Při návštěvě Infa jsem požádala o to, zda by mi s řešením nepomohly. Musím říct, že dámy byly úžasné. Koťátko nejen přijaly, ale hned nafotili a zadali na FB Hukvaldy. Přeskočím a večer už koťátko mělo právoplatného majitele. Co se stalo? Koťátko usnulo v motoru auta a majitelka ho odvezla nevědomky s sebou do práce. Když zaparkovala, koťátko se probudilo, a vydalo se na výlet. Tak jsem byla moc ráda, že koťátko má domov.  No, zatímco se jiní drápali do kopce, já se vydala za papoušky a motýli. Skamarádila jsem se s papouškem Dorotkou. Bílý papoušek, co vyžadoval pozornost a žárlivě si jí střežil.

SO 9.8. Odjezd k domovu. Cestou jsme se stavěli na druhý pokus ve Fulneku. Opět zavřeno bez jakéhokoliv vysvětlení nebo omluvy.